Ahoj,
můžete si všimnout, že na mém blogu jsou z dřívějška články o práci z KFC (První dojmy a Náborový pohovor). Proč jsem odešel z KFC a proč jsem šel do Mekáče? O tom bude dnešní článek :)
Do KFC jsem nastoupil ve svých 16ti letech jako svou první brigádu. Byl jsem nadšený a plný elánu do nového světa. Hned na první směně jsem se učil vydávat objednávky - runner. To byla prostě práce pro mě! Byl jsem v kontaktu se zákazníky a cítil jsem se tam potřebný. Během dalšího měsíce jsem se také naučil na kase, kde mě práce možná bavila ještě o něco víc jak na vydávání. Díky tomu, že jsem do KFC nastoupil těsně před začátkem prázdnin, tak jsem měl hodně času a mohl jsem brát spoustu směn. Za ty moje první 2 měsíce jsem si tam našel také spoustu kamarádů a pokaždé jsem se na směny těšil víc a víc. Ale pak přišla ta zlomová událost...
Na jedné směně, kterou jsem strávil na kase, jsem namarkoval nějakému velmi "milému" zákazníkovi špatně objednávku. Při předávání jeho zabalené objednávky, začal řvát na manažerku, která mu to vydávala - bohužel ta manažerka byla vedoucí restaurace. Potom, co vyřešila stížnost s pánem, šla seřvat mě :D (Teď už je to docela sranda, ale v té chvíli jsem se cítil hodně špatně.) a řekla mi, že během následujícího měsíce budu chodit pouze do kuchyně. Odchodil jsem asi následující 2 směny a potom jsem dal výpověď. Mrzelo mě to, protože jsem to tam měl rád a už jsem si tam našel i dost kamarádů. V té době jsem byl dost demotivovaný a říkal jsem si, že už nikdy nechci v žádném fastfoodu pracovat.
Ale náhoda tomu chtěla a já se potkal ve vlaku po 3 letech s kamarádkou ze základky, která právě začínala pracovat v Mekáči. Chválila si tam kolektiv, práci i manažery... Tak jsem se rozhodl, že tomu dám šanci a nastoupil jsem tam. Za toto rozhodnutí jsem do dneška rád.
Co vy? Jaké máte zážitky z první brigády?
Kuba :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Váš názor